Co bych si přála vědět, než jsem se stala matkou?

Možná se na roli matky připravujete už nějakou dobu, nebo do ní prostě skočíte jako já.Ať už je vaše cesta jakákoli, vaše očekávání se často liší od skutečnosti. Kdybych mohla mít jedno přání týkající se našich prvních měsíců, bylo by to vrátit se na začátek mateřství a udělat to všechno znovu. Nebylo to jen rychlé, bylo to také stresující, byla jsem plná otázek, strachu, zmatku a zoufalství.

1. A první věc, kterou si přeju abych věděla je, že "všechno chce čas" a "lékaři nevědí vždycky všechno nejlíp".

S kojením jsme bojovali a upřímně řečeno nemuseli, kdyby mi jen někdo řekl, že kojit 20 minut je v pořádku, krmit jen z jednoho nebo z obou prsou během jednoho kojení je v pořádku, že je naprosto v pořádku dávat umělé mléko, když se vám chce. Byli jsme tlačeni do toho, abychom krmili jen určitou dobu, stresováni neustálým zíráním na hodiny, jestli už je čas kojit nebo ty tři hodiny ještě neuplynuly....

Tip pro maminky: Prostě vnímejte své dítě a poslouchejte své instinkty. Pokud vaše dítě roste, krmte ho, jak si přeje. My také někdy jíme více, někdy méně a nikdy nečekáme na přesnou hodinu.

2. Růstové spurty a skupinové krmení jsou normální. Přichází a odchází. Když chce vaše dítě kojit každou hodinu, neznamená to, že se vaše zásoby mléka snižují, je to prostě jen rychlý růst dítěte v krátkém časovém úseku, který dává vašemu tělu najevo, že musí zvýšit zásoby mléka - a když počkáte pár dní, když půjdete s proudem, upravíte zásoby a budete moci kojit dál. Nevzdávejte se příliš snadno.

Tip pro maminky: Jediný případ, kdy se můžete obávat, že se vám netvoří dostatek mléka, je, když vaše miminko neprodukuje dostatečné množství mokrých plenek za den nebo když nepřibývá na váze očekávaným tempem.

3. Hormony, tělo, vlasy ... Jsem moc ráda, že mě manžel dokázal podržet, protože někdy jsem se chtěla fackovat i já! Prostě bych začala brečet a myslela si o sobě, že jsem ta nejhorší matka na světě. Žasla jsem nad svým tělem, čeho všeho je schopné, jen abych ho o deset minut později nenáviděla. Stále si nepřipadám sebevědomá ani přitažlivá, i když už nejsou žádné známky poporodní bolesti. A to vypadávání vlasů, přála bych ti, abys byla jedna z těch, které to nezažívají nebo jen velmi málo, protože vidět pokaždé svůj kartáč a odtok plný vlasů, a tím myslím ÚPLNĚ, je prostě srdcervoucí.

4. Děti si dělají svůj vlastní plán a ne každý odborník je odborník. Když už mluvíme o spánku. Nikdy jsme nespadli do škatulek typu dítě má spát takhle a v tuhle dobu a podobně. Četla jsem příliš mnoho článků o tom, jak dítě naučit spát, jak by mělo usínat samo, jak byste ho neměli uspávat houpáním, protože si na to zvykne, ani by nemělo usínat na prsu a víte co? To všechno mě stresovalo. Stresovalo to i jeho! Nikdo z nás nespal a nic nezabíralo. A pak jsem si přečetla krásný článek... v podstatě říkal, že se narodily do tohoto obrovského, hlasitého a rychle se měnícího světa a vy (maminka) jste bezpečnou kotvou v jejich malé bublině. Nebudou to miminka navždy, jednou budou tak v pohodě, že vás ani neobejmou, a pak už budou mít svůj vlastní život, takže dělejte to, co vám teď nejlépe vyhovuje... a pro nás je to usínání na prsu a společné zdřímnutí alespoň jednou za den ♥

5. Pravděpodobně své dítě nebudete milovat ihned a to je v pořádku, u někoho to chce čas. Já jsem se bohužel cítila dost provinile a přemýšlela, jestli jsem normální. Mám tu krásné zdravé dítě, co by za to jiní dali a já tu hledám ty hluboké city. Ale ne vždycky jsou to hned na sále slzy dojetí a lásky. Já jsem prý vypadala dost vykolejeně a zcela upřímně tak jsem se i cítila. Přijdete tam s břichem a najednou veškerá bolest pomine a vy na sobě máte uřvané slizké cosi, co je prý vaše. Neustále jsem na něj koukala, jak kdyby můj mozek prostě nesepínal a nechápal, že se ze dvou buněk dokáže během devítí měsíců vytvořit uplně nový človíček. Láska přijde, a bude růst. Ten první úsměv, když si vezme vaše tváře do rukou, když se schová do vašich vlasů ...